Před posledním závodem seriálu je situace následující:

PořadíJ Jméno Babylon Doksy I Babylon Doksy II Triatlon Varnsdorf (MLBC) Samuel Sloup Body

(průběžné celkové)

1. Zemler Václav 88 84 83 88 343
2. Štryncl Pavel 100 100 200
3. Tuž Jaroslav 95 95 190
4. Pazderka Radan 87 92 179
5. Rouček Petr

Zahula Vít

Ryzner Jan

Filípek David

Kolář Karel

90

86

83

82

82

86

89

90

86 86 172

172

172

172

172

6. Pelc Martin 85 81 166
7. Peterka Marek

Brusch Lubomír

78 87 81 84 165

165

8. Hruška Jan 79 85 164
9. Fibich Martin 71 79 150
10. Jindra Pavel 100 100

Bodování závodů: 1.m.- 100b., 2.m.- 95b., 3.m.- 92b., 4.m.- 90b., 5.m.- 89b., 6.m.- 88b., 7.m.- 87b., …

Případné neoprávněné reklamace se řeší vyhozením z letadla:

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=OUGPGayiB3s[/youtube]

Druhý závod českého poháru Xterra se konal v sobotu 19. června na Šumavě, v centru města Prachatice. Jako čtyřčlenná výprava našeho oddílu (Ivana, Kateřina, Pavel Jindra i Suchý) jsme se vypravili za slunečnýho rána směr jih. Bohužel bylo to slunce jediné, toho dne poslední.

Přijíždíme v neobvyklém předstihu – dvě a půl hodiny před startem – za nepřetržitého deště, mlhy a teploty 7,5 °C !!! S notnou dávkou deprese kráčíme k prezentaci, necháme se popsat číslama, ukládáme běžeckou obuv v igelitce do depa na náměstí a stále otrávení odjíždíme na místo startu deset kilometrů od Prachatic k rybníku Kříšťanovickému.

Vzhledem k teplotě vzduchu oblékám svůj neoprén již hodinu a půl před startem a spolu se sestrou obcházíme soupeřky, které nám s radostí sdělují veškeré nástrahy trati. A jsou to takové nástrahy, jako: stojky vzhůru a sjezdy potokem, klouzavé kořeny, bahenní louže… Pozoruji, jak moje sestra se stává bělejší než bílou a tentokrát je to ona, kdo propadá panice. Nepomáhá ji ani můj názor, že nic horšího než trať v Altenberku bejt nemůže.

Takže – při zesíleným dešti, mlhou nad jezerem a setrvalých sedmiapůl stupních chystáme své stroje do depa. Inu přišel i hlad a po naordinované dávce směsi z kyblíku půl hodiny před startem snažím se hrnout ještě polovinu výživné tyčky, tu zasypu čtyřmi kusy BCAA a jdeme s Kateřinou žebrat o zkrácení plavání. Pořadatelé nám vycházejí vstříc a jak se schyluje ke startu, odcházíme k autu, ladíme poslední detaily a náhle slyšíme výstřel následovaný bujarým šploucháním v jezeru. Ach. Dochází nám, čeho jsme se dopustily a dlouhou rovinku včetně oblíkání rukávů, čepice a brejlí dáváme za minutu a půl, což je naše ztráta. Tak rychle jsem do vody ještě nikdy nevlítla! Plavání měří 600 m, oproti plánovaným 900.

Sestra úmyslně neplave rychle, má soucit a nechce, abych ztratila motivaci. Je hodná. Přesto lezu z vody absolutně poslední a zběsilým tempem vyrážím nejetelným nástrahám vstříc, jsou rozprostřeny do 39 kilometrů! I netrvalo dlouho a míjím Kateřinu hlásajíc mi zprávu o zapomenutém jídle a sbírajíc náhodně popadané gely po rychlejších cyklistech. Má to štěstí, že je terén kodrcavý. Moc jsem se nesžila se svým novým řetězem, proto musím prudká stoupání vyjet na těžký převod nebo rovnou z kola seskočit. První variantu zvládám líp a jsem tím mile překvapená, znamená totiž, že mám sílu! Po dvanáctém kilometru v dlouhém panelovém stoupání předjíždím dvě důležitý soupeřky a zbejvá ještě jedna. Vytrvám tedy ve svým zběsilým tempu a do vedení se mi daří dostat až 8 km před cílem cyklistický části, ve sjezdu z rozhledny Libín.

Běžecký okruh vede z náměstí na Dubový vrch, tudíž přímo nahoru a přímo dolu, běží se dvakrát a celkem měří 9 km. Vybíhám s šestiminutovým náskokem před druhou, běží se mi moc dobře, ani necejtim, že bych se přepínala, tak se mi to líbí!

Do cíle vbíhám za hlasitého potlesku jako první, diváci mají očividně radost, ani já svoji radost neskrývám a náskok jsem zvýšila na necelých deset minut! Pavel Jindra také zvítězil, taktéž Pavel Suchý ve své kategorii. Čekám ještě na Kateřinu, která dobíhá na čtvrté pozici, ano, znám moc dobře stav, kdy jsem odevzdaná svým špatným pocitům a již před startem jsem rozhodnutá „nezávodit“. Budiž jí odpuštěno, bojovat budeme v Děčíně desátého července, na MČR!

Pozn.: směs z kyblíku – jedná se o speciální směs namíchanou mně na míru od firmy ATP-nutrition, kterou musím užívat v den závodu první dávku ihned po probuzení a druhou právě půl hodiny před startem, k tomu od též firmy známé tablety BCAA před výkonem i po něm. K tomu jsem přizpůsobila stravování a výrazně se mi ulevilo, neboť ještě nedávno jsem své stravování mohla srovnat s většinou americké populace, dnes konzumuji s chutí a mám nevídaně mnoho energie. Stále však mám co zlepšovat!

doksyman1Název „pouhá“ polovina Ironmana sice vypadá pěkně, ale i distance polovičního železňáka znějí hrozivě, jen si představte dva kiláky ve vodě jen tak, nebo dvacet jedna běhu taky jen tak. A jít obojí a proložit to ještě devadesátkou na kole, o tom se i špatně mluví, natož koná.
Read more

pohary

První závod Poháru Cyklorenovy startuje v neděli 7. června tradičním triatlonem Samuel ve Sloupu v Čechách.

Seznam dalších závodů a podrobné informace budou doplněny průběžně. Read more

img_6842Xterra ve Žlutých lázních odstartovala triatlonovou sezónu nás i většiny závoďáků z celých Čech. Opět se počítalo s velkou účastí, jednak, že je to v Praze a taky proto, že jde o 1. triáč po dlouhý zimě a každý se těší. Read more

image_7_165_cw165_ch165Celkem bude předáno 36 ocenění, a to v kategoriích Jednotlivci dospělí, Jednotlivci mládež, Týmy dospělých, Týmy mládeže, Trenér roku a Krajánek roku.

V bohatém kulturním programu vystoupí například zpěvačky Ilona Csáková a Marcela Holanová, s biketrialovou show se představí Tomáš Zedek a chybět nebudou ani zajímavá taneční vystoupení. Read more

Už po čtrnácté se podařilo vodákům z Litovle nalákat dav sezónu pomalu končivších atletů, bikerů, vodáků i nespecializovaných sportovců a úplných hobíků na svý oblíbený pivo, vtipnýho komentátora, divokou,líbivou muziku, zákeřný blátíčko, hluboký i dravý brody, vypečený klobásky a špízy, neuvěřitelný tratě, igelitky natřískaný cenama – na nepopsatelnou atmosféru, když se skloubí vše dohromady.

Tahle akce má jedinou chybu. Ze severu Čech je cesta dlouhá. Ale určitě přijeli borci i z Varů…

Letos jsme se sestrou nechaly mladou vodačku matku z Olomouce v klidu rodit druhého potomka a přibraly do party rodačku z Roudnice. Ji jsme nějakým nedopatřením vpravily do svízelné situace, neboť chudák vyrážela na svůj šestikilákový pádlovací úsek z prvního místa. Já jsem po hodinovým cvalu předávala štafetový kolík s dvanáctivteřinovým náskokem před Tryznovkou, za ní však v závěsu Pecháčková a další výborný holky – běhny (v mužský štafetě i triatletka Trnková), jejichž bikerky a vodačky jsme příliš neznaly.

Brodící Kačka ve svém živlu :-)

Brodící Kačka ve svém živlu 🙂

Nejvíce nás vyděsila olympionička Kozlíková, která ale taky neodolala svodům svých mužů a nezaložila tak dívčí tým. Startovní pole bylo plný známých zvučných jmen, ale taky roztodivných masek. Přede mnou vydržel sedět na krku jednomu běžci celou cestu chlupatý bobřík a zahříval mu v tom nečase zmáchanou, prochladlou šíji.

Hlavně nepotopit náboje...

Hlavně nepotopit náboje…

Ivča se zase předvedla. Čekala jsem, že se její hlava opět ztratí ve vlnách hlubokého předcílového brodu, ale přeci jen letos asi odteklo do moře více vody… Dojela celkově s dvacátým časem kola (závodit na Moravě ji očividně svědčí) a předávala těsně za Alešem (11. čas kola) naší mladičký vodačce s úctyhodným náskokem. I přes nižší hladinu jsou na fotkách k vidění srandovní vyjevený ksichtíky některých subtilních bikerek.

Holka v akci

Holka v akci

Se zaťatými pěstmi jsme si vymodlili naší Janu do cílových metrů na první pozici a podle nás zaslouženě.

Jana těsně před cílem

Jana těsně před cílem

Kluci (Thomas, Aleš, Myšák) měli snad větší radost z našeho úspěchu, než ze svýho výbornýho 22. fleku, historicky nejlepšího. Kam až chtěj lízt?

Velkolepé vyhlášení

Velkolepé vyhlášení

Radost se znásobila tombolou, která krom piv a Nutrend – fetu pro naši výpravu přichystala pro Thomase překvápko v podobě 0,03 tunovýho rotopedu. Připadáme si rozmazlený cenama, zapíjíme skvělej den a konec letošní sezony zákeřným burčákem, který nám při vystoupení bezprostředních holek s improvizovanou bobří záplatou v rozkroku roztáhl huby natolik, že pouhou vůlí nejde zavřít. Zůstali bychom déle, program u koupáku v Litovli nekončí, ale chladný říjnový počasí nás žene do vyhřátýho auta a za teplem domova.

Přinášíme vám průběžné pořadí letošního Poháru Cyklorenovy, vše se rozhodne až na závěrečném závodu, kterým je X-Duatlon Kytlice 21. září 2008. Poslední závod Poháru Cyklorenovy proběhne 21. 9.2008 v Kytlici u České Kamenice. Vyhlášeni budou první 3 muži a první 3 ženy po závodě v Kytlici.

Pohár Cykolorenovy Cvikov – průběžné pořadí před posledním závodem

Muži

  1. Rouček Petr 318 b.
  2. Zemler Václav 269 b.
  3. Zahálka Matěj 256 b.
  4. Pivrnec Petr 251 b.
  5. Malý jiří 240 b.
  6. Jindra Pavel 195 b.
  7. Francke Michal 193 b.
  8. Štryncl Pavel 186 b.
  9. Švarc Ondřej 182 b. (body zvýhodněné umístěním na Mistrovství kraje v XTT ve Varnsdorfu)
  10. Pazderka Radan 182 b.

Ženy

  1. Škálová Ilona 290 b.
  2. Ondráčková Marcela 276 b.
  3. Loubková Kateřina 100 b. (body zvýhodněné umístěním na Mistrovství kraje v XTT ve Varnsdorfu)
  4. Pochobradská Klára 100 b.
  5. Vlachová Kateřina 100 b.
  6. Loubková Ivana 95 b. (body zvýhodněné umístěním na Mistrovství kraje v XTT ve Varnsdorfu)
  7. Dlouhá Zuzana 95 b.
  8. Svěráková Dagmar 93 b. (body zvýhodněné umístěním na Mistrovství kraje v XTT ve Varnsdorfu)
  9. Knížková Anna 93 b.
  10. Koktová Veronika 91 b. (body zvýhodněné umístěním na Mistrovství kraje v XTT ve Varnsdorfu)

Poslední závod Poháru Cyklorenovy proběhne 21. 9.2008 v Kytlici u České Kamenice. Vyhlášeni budou první 3 muži a první 3 ženy po závodě v Kytlici.

Kdysi dávno jsem o žitavský xteře už psala, proto jsem to letos v úmyslu neměla, abych se nemusela opakovat, bohužel letošní verze bude naprosto odlišná od předchozích, ba ani jinýmu závodu se nemůže podobat. A důvod? Teploměr ukazuje pouze deset stupňů a již druhým dnem nepřetržitě leje. Letošní nejdelší trať (1,5-36-9km) je tak jako vloni mistrovstvím německé země, kratší tratě jsou určeny spíše nezávodníkům. Já tedy absolvuji trať nejdelší.

Cestou na prezentaci potkávám mnoho reprezentačně oděných triatlonistů i triatlonistek, nestačím je počítat, v duchu se uklidňuju, že hadry by nemusely tolik prozradit, ale vypadaj nebezpečně! Celkově zde panuje zajímavá atmosféra, tito ostřílení borci vědí dobře, co maj dělat, já musim vypadat dost vyděšeně. Při ukládání věcí do depa pořadatelé kontrolujou všechno, co si do něj neseme, spoustu věcí zapomínám a tak se vracím, už na mě křičej co tam ještě dělám, rychle zmizím jako bych nerozuměla…

Při kontrole plavecké výzbroje (to už je zas jinde) stojím na konci řady a když už mě pět rozhodčích propustilo ke startu, šestej vytahuje žlutou kartu kvůli špatný barvě čepce na mý hlavě. Ano, ten správný leží v autě, zapomněla jsem a už se nestíhám vrátit. S kartou mává tak důrazně, že mám pocit, jako bych už obdržela všechny tři a utrousím poznámku, že mi nebude vadit, pokud nevystartuju, on ale spíš nemůže uvěřit, že se nebránim… Zpětně vidím, že by to byla pěkná zhovadilost, kdybych nenastoupila!

Startuju se zpožděním ze zadní pozice, což mi vyhovuje, dýlka jednoho okruhu je 750 metrů a plave se tímpádem dvakrát s jedním výběhem z vody pro diváky. Tentokrát je mi plavání příjemný, voda kupodivu teplá, i tak zde schytávám nehorázných osum minut na první děvče. Pro svlečení neoprénu si vybírám velice nevhodný prostor na koberci, hned rozzlobeně vybíhaj dva borci ze stanu s časomírou a povídaj, že zde je čipový pás a já se jim načetla asi dvacetkrát 🙂

Ještě v dobrým rozmaru sedám na kolo v domění, že i přes strašlivou zimu se závodním tempem musim zahřát. Takže jedu svým oblíbeným stylem bejt co nejblíž k prvním. Sestru beru tam co loni cestou na Hvozd a vtom začíná hnusně pršet. V technických sjezdech si vychytrale vybírám cestu mezi kameny přesně po proudu vody, protože voda určitě ví, kudy týct. Při prvním sjezdu přicházej i první problémy způsobený deštěm. Přestávám cejtit ruce, prsty už jsou zbarvený doběla, v polovině závodu už nemůžu ani řadit, takže jedu hodně “zlehka” a Krejčovku beru na 25. kilometru kolem mravenčí hory a chci jí sdělit svý pocity, jenže nemůžu mluvit, možná bych se i rozplakala. Jí odcházej brzdy, proto se mnou nejede. U mě kupodivu nenastávaj žádný komplikace s rovnováhou, pouze jedno opření o skalní stěnu v posledním sjezdu, to mě zachraňuje od pádu.

Do depa nepřijíždím s úsměvem, běžeckou obuv nemůžu nandat, natož zavázat, vybíhám ještě s helmou na hlavě, je mi trochu trapně, proto žádám jednu z přihlížejících o její rozepnutí a už slyším německýho komentátora, jak hlásí mé jméno a slůvko “diskvalifikacijón”, jsem tedy zvědavá, jak s tím naložej a hlídám si dle jejich slov třetí místo. Po kilometru si můžu zavázat boty, jedna se rozvázala úplně, ale to už mě nezastaví, bojim se o svoji pozici. Mám hlad a jedno sousto čehosi žvejkám do třetího kilometru, zimou ani nemůžu pít, proto občerstvovací stanice ignoruju. Běžeckou trať důvěrně znám a jen tiše počítám kilometry, přijde mi to nekonečný. Za sluneční záře zde bejvá moc hezky, asi přehodnotím vztah k počasí… Nikoho nepředbíhám, pouze stahuju a to na minutu a půl za první a minutu za druhou, kterou je loňská vítězka Anne Sch., na kterou se již delší dobu chystám 🙂

V cíli už se mi začínaj zbarvovat ruce do původní červené barvy, sahám po kelímku s vodou, abych si umyla oči, když vtom přistoupí zdravotní panenka, kelímek mi vezme, vyhodí a že ji mám následovat na dopingovou kontrolu. Ještě nás během pěti minut stihli vyhlásit a poté první tři trávíme hodinu a půl mimo veškerý dění závodu, aby zjistili, že nejsme nazobaný, v mokrým závodním oblečku už jsem zase špatně zbarvená… Dobrej pocit z výkonu se nevytratil, celkově to maj moc dokonalý! A že vyšlo takový počasí je s odstupem času taky přínosem, protože tolik poznatků jsem doposud na jednom závodě neposbírala.

Mám teď novej sen – naučit se líp plavat! Obětuju tomu letošní podzim, možná i zimu, o tom jsem pevně rozhodnutá, jen to vymyslet natolik chytře, abych nepřišla o výkonnost v jiným oboru… Nezní to moc naivně? Asi jo, tak já to ještě promyslim…