To, že Xterra v jihočeských Prachaticích bude drsný závod, nebyla jen planá slova místních pořadatelů. V sobotu na Šumavě skutečně poprvé odstartoval jeden z vůbec nejtěžších závodů v terénním triatlonu v Evropě.

Plavecká část proběhla asi 10 km od centra města v Křišťanovickém rybníce, kde je voda jak v horském jezeře a také tak studená. Kvůli teplotě vody pouhých 16°C bylo plavání asi o třetinu zkráceno. Plavecké kvality tu potvrdil triatlonový reprezentant Martin Debnar, ten se však účastnil jen vloženého závodu štafet, z vody lezl s náskokem jedné a půl minuty. Nejhladší disciplína celého závodu byla pro Debnara pořádný extrém, při plavání totiž překvapivě dvakrát upadl. Jednou při přeběhu do druhého okruhu a podruhé při předávce štafety svému cyklistovi.

Mezi jednotlivci nejlépe doplaval Petr Cvrček z Brna a Markéta Roubalová závodící za Atletiku Tábor.

Cyklistická část nabídla tentokrát o mnoho více extrému než na ostatních závodech české Xterra Tour, kde se většinou jedou tratě o dost kratší i méně technicky náročné. Téměř čtyřicetikilometrový okruh se zdál dlouhý i vedoucímu závodníkovi po této části Pavlovi Jindrovi. „Vždy jsem si říkal, že už musí přijít konec, že nic horšího být nemůže a ono vždy ještě něco horšího přišlo…“ povídal v cíli a i podle jeho vzezření bylo jasné, že nikdy nic těžšího nejel. Vždyť i jeho čas byl téměř dvojnásobný oproti času z minulého závodu, který se jel v pražských Žlutých lázních.

Výborný výkon v cyklistice předvedl i královehradecký Leoš Roušavý, který se dokázal velmi dlouho Pavla Jindry držet. Do depa dojel s pouhou minutovou ztrátou. Jemu se náročné tratě zamlouvají a také v cíli nešetřil chválou. Většinu závodu absolvoval s úsměvem a závěrečný běh si už viditelně užíval. Vítězství lépe běžícího Jindry bylo víceméně jasné a náskok na dalšího si Roušavý držel komfortní.

Leoš Roušavý na kole

Naprosto odlišné pocity měl třetí Erik Lorenc, který v cyklistice nepříjemně upadl a poranil se, běh pak běžel se sebezapřením. „Každý krok, mě bolel,“ procedil jen skrz zuby a ukázal krvavé zranění. Měl štěstí, že běh nebyl delší než 9 km, protože ho viditelně dobíhal jeho týmový kolega Jan Hron. Oba patří k domácímu týmu ŠuTri Prachatice, který se také podílel na organizaci závodu. Hron téměř smazal více než šestiminutovou ztrátu po cyklistice. Pátý skončil Rostislav Havlíček z Jilemnice.

A běžící Pavel Jindra

Mezi ženami se sešla dobrá konkurence. Startovala i zimní triatletka Šárka Grabmüllerová, která je také z Prachatic. „Po kole jsem se těšila na běh. Běhat do kopce umím, ale že trať bude až takhle náročná jsem nečekala,“ povídala po závodě. V cíli byla druhá. Za ní třetí doběhla také prachatická jednadvacetiletá Valerie Eningerová, která tento rok začíná v Xteře vystrkovat růžky. Je to pro ní druhé umístění na stupních vítězů po dvou závodech Českého poháru.

Vyhlášení vítězů

Handicap měli tentokrát sestry Loubkovy. Na start přišli pozdě a do vody skákaly téměř dvě minuty po ostatních, přesto se starší Ivana při dlouhé cyklistice prokousala celým polem závodnic do čela a první s velkým náskokem také proběhla cílovou bránou na centrálním náměstí Prachatic před historickou radnicí. Kateřina skončila čtvrtá.

Tříčlenným štafetám kraloval tým s již zmiňovaným Debnarem na prvním úseku, cyklistou Jiřím Csirikem a běžcem Václavem Lebedou. Poloviční trať vyhrál Lukáš Netík z KED Cyklomax a Petra Kleinová z Týna nad Vltavou.

Pánská elitní trojka na bedně

Další závod Xterra Czech Tour proběhne až 10. července v Děčíně, kde to bude navíc letošní mistrovství republiky. Více o všech závodech se dá najít na www.xterra.cz.

  1. Pavel Jindra (TT Cyklorenova Cvikov) – 2:52:06
  2. Leoš Roušavý (KED Cyklomax) – 2:55:05
  3. Erik Lorenc (ŠuTri Prachatice) – 3:02:13
  4. Jan Hron (ŠuTri Prachatice) – 3:02:36
  5. Rostislav Havlíček (Jilemnice) – 3:02:46
  6. Marek Managoni (Česyk) – 3:04:11
  7. Tomáš Slavata (Atletika Tábor) – 3:10:19
  8. Petr Stehlík (Ekol team) – 3:14:12
  9. Pavel Chren (TRI Cheb) – 3:14:41
  10. Jakub Jaroš (KED Cyklomax) – 3:18:22
  1. Loubková Ivana (TT Cyklorenova Cvikov) – 3:26:03
  2. Grabmüllerová Šárka (BaH triatlon České Budějovice) – 3:35:35
  3. Eningerová Valerie (ŠuTri Prachatice) – 3:40:34
  4. Loubková Kateřina (TT Cyklorenova Cvikov) – 4:00:38
  5. Roubalová Markéta (Atletika Tábor­) – 4:13:03

Až ze Cvikova jsme se vypravili na tříetapový MTB závod do Německého Altenbergu. Jsme dva závodníci – Ivana a Honza, k tomu odborný dohled o dvou členech – Aleš v pozici fotografa, řidiče a servismana, Kateřina v pozici občerstvovače a postřikovače (neplést s postrkovačem!). Oba máme v úmyslu zajet do pátýho místa, aby vynaložená energie nepřišla úplně vniveč.

Start první etapy – prologu – je v Geisingu v páteční podvečer, startuje se ve vlnách, my jakožto na místě přihlášení až v té poslední, v 18:00. Trasa zdánlivě jednoduchá a krátká – vede 4 kilometry prudce vzhůru, chvilku rovně a zas zpět prudce dolů. Terén je ale náročný, bez neustálého brždění je riziko pádu, neboť sjezdy jsou v hluboký trávě a napříč vedou rygoly, které v ní nejdou vidět. Jsou však pravidelně rozmístěný, chce to jen správně počítat. Zahlédla jsem jen jednu osobu, která počítala špatně…

Start jsem nezvládla zrovna na výbornou, musim se z poslední pozice ze všech žen dostat dopředu a dojíždím čtvrtá se ztrátou deseti vteřin na třetí. Honza dojel též čtvrtý. Slušný XC na rozjetí, zatím netušíme co nás čeká, proto považujeme tohle za docela těžký.

Druhá etapa je opět v Geisingu, startuje v 10:10, při řazení do vln propadám panice – děvenky vozej vysílačky, pouhý jeden bidon a žádný jídlo, kolem nich pobíhaj pánové a stále něco šeptaj. Pro klid všech rvu si tedy do kapsy telefon. Rozjezd je opět zběsilej – dlouhej kopec po asfaltu, následujou bahenní lázně a profil je od včerejšího XC k nerozeznání, pouze je protažen do 110 km s převýšením přes 2800 metrů!!!

Přibližně do 40. kilometru se pohybuju ve vedení, ale je mi jasný, že jen díky složitým sjezdům, kterých je požehnaně a mně jdou nejlíp. Je mi celkem fajn. Pak přejezdy po prudce stoupajících solárních asfaltkách a jsem zas v řiti. Na sedumdesátým kilometru svádím boj s dvěma Němkama, desítku kiláků s nima držim, ale zas prudkej výšlap, poté horolezecká vsuvka přes kořeny, jednu skálu a skrz potok, odevzdaná svýmu tempu ztrácim je z dohledu a je mi úplně ukradený, jak tohle dopadne.

Na nejjednodušší části – na cyklostezce u nádraží – dokážu dokonce zabloudit, ztráta tři minuty, žhavim telefon, aby dohled neměl strach a dozvídám se zároveň, že to do cíle ještě nebude jednoduchý! Po pěti hodinách přišel pravej hlad, na poslední občerstvovačce beru vše a už jsem jaksepatří přetláskaná. Na poslední „vlny“ před cílem si nevzpomínám, jen že závěr je týž co včera. Čas tedy 6:16 a udržuju si čtvrtou pozici. Honza ji udržuje též.

Odpoledne až večer nepřetržitý přísun potravin všeho druhu, usínáme přesycený, nebyla to slastná noc, probuzení v neděli v dezolátním stavu.

Třetí etapa se startem v Altenbergu v 10:00 má měřit 80 km se skoro stejným převýšením jako včerejší!!! A skutečně tomu tak je!

Hned na úvod nejetelný kopce, takže tlačenice, ztrácim přehled o svý pozici. Po jednom brutálním sjezdu si cvičně vyšvihnem bobovou dráhu – ano – do kopce tím úzkým smotaným korytem, fobie z uzavřenýho prostoru, když to nejde přirozeně, musíme tomu pomoci… A znova brutální sjezd, tentokrát po druhé straně od toho tobogánu. Pak trať do své poloviny kopíruje včerejší, z čehož taky urvaná nejsem, ale co mě těší – vyjedu všechny stojky, který jsem včera chodila pěšky! Je to tak pozitivní, že tím nabíjim poslední možnou energii a z osmý pozice se dostávám až k davu pětičlenné skupinky děvčat, chvíli jedem pohromadě, na jednu jsem dokonce zlá, když jsem svědkem, jak jí frajer tlačí do kopce, musela jsem dvakrát zařvat, aby ji pustil. Vídám to dost často na závodech a začínám bejt na tenhle styl alergická! Tato postrčená a dvě další zrychlily, já se držim tý, co ohrožuje mojí celkovou pozici. Jedem těch zbývajících čtyřicet spolu.

Komáří vížka je začátek dalších mnoha prudkých výjezdů a mojí krize k tomu. Dokonce jsem na jednoho z přihlížejících spustila svůj trpící žalozpěv, jen abych se uklidnila. Vše je završeno nekonečným stoupáním a bonusem opět chodeckým na samém vršku. Na náhorní plošině nás čekala sice rovina, ale s kameny zarostlými v trávě. Informace o dvanácti zbývajících kilometrech mě zachraňuje od kolapsu. A pozor – cirka pět kilometrů před cílem jedeme jak buldozér a míjíme onehdá postrčené děvče, které si ale netroufá zavěsit! Do cíle přijíždím v dobrém rozmaru a poslední terénní vložku si dosyta vychutnávám, i těším se z udržený čtvrtý pozice s celkovým časem 11.37. Honza se těší též. Ano, máme stejný výsledek, i stejnou radost. Oba jsme absovovali poprvé takovou prasárnu, živí nás však naděje, že jsme připravený na další start, pochybuju, že může být horšího charakteru…

Velká škoda je našich dvou pomocníků, kteří nesehnali dostatečně kvalitní mapu a občas nás vyhlíželi marně. Za pár let na ně ale budou hovořit zkušenosti 🙂

Z pohledu diváka se jednalo o velmi atraktivní závod s precizní organizací a zabezpečením, v atraktivních lokalitách české i německé strany Krušných hor. Trasa byla velmi náročná a až s lehce  sadistickou pečlivostí doladěná do detailů, čás vítěze 2. etapy těsně pod 5 hodin hovoří jasně. Vložený závod pro jezdce s nábojem Rohloff byl zajímavě finančně ohodnocen, vítězem se stal Robert Novotný z Factor bike týmu. Jenom na první pohled podobné stroje sedlali “blázni” z kategorie singlespeed, několik exotů vše absolvovalo i na tandemu.

Fotogalerie na Bike24.cz

IMG 193 IMG 556 IMG 368

Dlouhý duatlon s parametry 10 km běh, 90 km kolo a 10 km běh se v naší zemi koná každoročně  v Krušných horách ve sportareálu Klíny, pravidelně před začátkem triatlonové sezóny, letos 8. května. Vypravili jsme sem téměř celou Cyklorenovu – Ivanu a Kateřinu s odborným doprovodem – servismanem Bohumilem a fotografem Alešem. Konečně máme příležitost poměřit síly, navázaly jsme na časy před deseti lety, kdy se u nás tato disciplína úspěšně rozvíjela. Soupeřky jsou stejné, pouze si změnily jména.

Veškeré zázemí  je tedy ve sportovním areálu na vrcholu sjezdovky. Každý běh má tři okruhy – směrem dolů kolem sjezdovky po trávě, následuje dlouhá nesympatická asfaltka tam a zpět a nakonec celkem deset serpentýn po sjezdovce, tudíž stoupání není tak prudký. V 11 hodin za slunečného počasí startujeme. Běží se mi podezřele lehce, ale šetřím síly na svoji silnější disciplínu.

S minutovou ztrátou vyjíždíme já i Kačena za první. Můj rozjezd je poněkud zběsilý, sestra se nechytla, musím tedy sama. Cyklistická část má též tři okruhy, teda spíš půlkruhy – směr přehrada Fláje 14 km a zpět s malým přídavkem 16 km. K obrátkám je vždy dlouhé klesání, od obrátek logicky zas dlouhé stoupání a mezi nimi celkem příjemný vlnění. Asfalt hladký, udržovaný. Vítr nefouká, počasí ideální, i když slunce zalezlo a postupně se ochlazuje.

Janu Candrovou jsem dojela již na první obrátce s cílem co nejvíce se jí vzdálit. Po prvním okruhu mám náskok minutu, což je parádní. Jedu jak hovado, mám totiž půjčený luxusní rychlý kola, jsou to Tufa Cyclone od pana Jonáše a jedou skoro samy. K tomu jsem si pořídila hrazdu na řidítka, jen ten čepec aerodynamický mi schází.

V polovině druhého kola, při rozjezdu z obrátky u přehrady, narážim ráfkem na silnici, chvíli ho zkoumám, jasně že jsem píchla. Když mě soupeřka míjí, je zvědavá, co se mi stalo, posílám po ní vzkaz našemu fotografovi. Mezitím jsem získala ztrátu dvacet minut, moje sestra se ke mně zezadu blíží, což shledávám jako spravedlivý. I ředitele závodu, co kolem nás jezdí na motorce, obtěžuji dotazem, jestli mě disknou, když přijmu pomoc – neodpověděl mi, takže nevím a mám v hlavě zmatek, přece jen je to důležitej závod na to, abych tady předváděla turistiku. Ale předvádim. Poslední kolo podle toho vypadá a je mi těžko při pohledu na první, když se míjíme.

Sestra je kousek za mnou, když  vybíhám. Nějak to nehrotim, ale když mě předbíhá, tak povídá – čtvrtá není daleko! No a tím mě  psychicky vydeptala, dát zas ty samý tři okruhy po sjezdovce a kolem ní je pro mě nadlidskej výkon, když jde někdo pěšky, nechám se ovlivnit a jdu taky, v serpentýnách se pravidelně zastavuju, o to hůř se rozbíhám, z kopce bolest z otřesů. Říká se, že druhej běh nikdy není úplná lahoda, ale já předvádim totální katastrofu, i podle výrazu mohou diváci soudit, a tak už na mě nikdo nemluví, tvářim se totiž kysele. Do toho ta čtvrtá, kterou míjím po obrátkách stále blíž.

Do cíle jsem se nakonec doplácala na třetí pozici, a dozvídám se, že mi nic nehrozí a už mám zas dobrou náladu. Závod pořadatelé velmi kvalitně zabezpečili a prostředí areálu Klíny i okolní krajina lákají k jízdě na kole. Jenom to chce preventivní tmel v galuskách a nenechat si tak znechutit závod vlastní chybou 🙂

Fotogalerie ze závodu

IMG_8772 IMG_8307 IMG_8650

Úvodní závod Českého poháru Xterra se už po několikáté odehrál v pražských Žlutých lázních, tentokrát ale bez plavání jen jako duatlon. Voda řeky Vltavy se bohužel nestihla ohřát a desetistupňový chlad by většina závodníků nevydržela.

„S vodou máme letos problémy. Další závod se měl jet v červnu v Hostivaři, kde se ale kvůli odbahňování přehrady žádný závod odehrát nemůže.“ Povzdychl si Michal Piloušek, nejdůležitější muž v realizačním týmu české Xterry. Ve Žlutých lázních však při zrušení plavání žádný problém nenastal, závod se mohl v plné kvalitě odehrát a také se odehrál.

Startovní pole nezaznamenalo oproti klasické Xteře žádných výrazných změn. Byl tu v novém dresu týmu Start Karlovy Vary šampión Jan Kubíček, Tomáš Jiránek, Pavel Jindra i loňská vítězka celé série Katka Loubková. Ze zdravotních důvodů se omluvila jen její sestra Ivana. Z absolutní špičky pak chyběl ještě Karel Zadák, který se posledních pár let soustředí hlavně na zahraniční závody Xterra World Tour. Jinak startovní pole dospělých čítalo okolo sta jmen. V úvodním programu bojovali ve svých závodech i malé děti.

Na úvod se místo plavání běžely 3 kilometry, které pole závodníků před následující cyklistikou dostatečně rozřadil podle výkonnosti a nikdo nemusel mít strach, že ho bude pomalejší cyklista v terénu brzdit. Už po krátkém běhu dobíhal do depa jako první obhájce loňského prvenství Kubíček a s odstupem za ním pak balík několika závodníků. Pár kroků zpátky nechyběl Pavel Jindra a také Tomáš Jiránek. Ženy pak vedla do další disciplíny Valerie Eningerová před Katkou Loubkovou. Už po první části bylo jasné, že se přes zimu vyklubalo několik nových kandidátů na nejvyšší příčky. Uvidíme jak si takový Jonáš Vojtěch, David Janda nebo Martin Berka povedou v prvním závodě s plaváním, který by měl být 19. června v Prachaticích, respektive pro některé ve stejný den ve slovenské Myjavě při evropském šampionátu triatlonové unie.

Když Kubíček vyrazil jako první na svém kole přes Barrandovský most do Chuchelského háje, tak se už jeho fanoušci předem radovali, že o vítězi je rozhodnuto. To ale nikdo netušil, že po kole přijede zpět do depa až na druhém místě. Po pádu na asfalt v jedné zatáčce se před Kubíčka totiž dostal Pavel Jindra. „Ještě neumím moc jezdit“ říkal později s nadsázkou v cíli Kubíček. Chuchelský háj, kde proběhla hlavní část cyklistiky, si pro závodníky nachystal dostatek bahna a trať nebyla jen samý beton a asfalt jak by se mohlo zdát.

Závěrečný běh měl tedy nečekaný náboj v podobě souboje o zlato. Kubíček přeci jen ale potvrdil své kvality a zvítězil. V cíli si jen trochu stěžoval, že neměl svůj den. Byl to boj do posledních metrů. Za Jindrou a Kubíčkem vyběhl na druhý běh dlouhý 6 km Tomáš Jiránek, který na kole tentokrát nemusel předjíždět tolik závodníků jako jindy. Jeho plavecké schopnosti totiž nejsou tak dobré jako u jiných a zrušení plavání určitě uvítal. Třetí také doběhl do cíle v areálu žlutých lázní v Praze Podolí.

V ženském závodě si na kole minutový náskok vybudovala Kateřina Loubková před Dášou Svěrákovou. Jen o několik sekund více ztrácela Eningerová, pro kterou nebyla pomaleji běžící Svěráková překážkou ke konečnému druhému místu, Loubková už byla nad její síly.

Výsledky muži:

  1. Jan Kubíček (Start Karlovy Vary) – 1:40:03
  2. Pavel Jindra (TT Cyklorenova Cvikov) – 1:40:32
  3. Tomáš Jiránek (Ironman Sudoměř) – 1:44:06
  4. Jonáš Vojtěch (TRI – SKI Horní Počernice) – 1:45:10
  5. Aleš Dedek (AD Cyklo Brodek) – 1:46:41
  6. Tomáš Matera (inSPORTline Triathlon Team Opava) – 1:48:39
  7. David Janda (Atom Bike) – 1:48:59
  8. Zdeněk Tůma (Vanaman Kladno) – 1:49:31
  9. Martin Berka (SK OMT Pardubice) – 1:50:02
  10. Patrik Dušek (SK OMT Pardubice) – 1:50:14

Výsledky ženy:

  1. Kateřina Loubková (TT Cyklorenova Cvikov) – 2:05:14
  2. Valerie Eningerová (ŠuTri Prachatice) – 2:07:34
  3. Dagmar Svěráková (Cykloadam) – 2:08:47
  4. Lucie Materová (inSPORTline Triathlon Team Opava) – 2:18:17
  5. Irena Klingorová (TJ Olympionik-Profisport Cheb) – 2:24:51

Kompletní výsledky najdete na www.xterra.cz.

hradecTrochu podzimně nás vítal areál u louže Biřička hostící letošní posledníXterru. Palubovka auta hlásila 15° C, dole mokro a nad hlavou šeď. Mrzuté počasí kompenzovaly rozzářené tváře kamarádů xterráků, se kterými jsme se zas dlouho neviděli (asi 14 dní) a pohodově naladěný ředitel závodu Tomáš Pavel. Read more

xterrazitavaNa světovém poháru v Žitavě se vedle světových jmen Batelier, Schumann, Dietz, Vastaranta, Gardner představila i řada českých závodníků, vedle pouze dvou českých zástupkyň na nejdelší trati – sester Loubkových. Pohledem na startovní listinu věděl Zadák, Kubíček, Jiránek, Báča či Jiskra, že se skvělými triatlety nebude lehký boj, holky měly na trati 1,5-36-9 poměřit síly s vítězkou z Hluboké Wasle, Bucher či Guillot.
Read more

decin1Další závod Českého poháru Xterra nás zavedl do Děčína. Před startem se honily černé mraky a závodníci letos už trochu znechuceni věčným deštěm, chladem, blátem a temnou oblohou očekávali scénář loňského ročníku, však dočkali se se startovním výstřelem slunečního svitu. Read more

kacenaLetošní xterra v Hluboké nad Vltavou 27. 6. 2009 byla opět součástí světového poháru a také šlo o MČR v terénním triatlonu, jednalo se tedy o nejvýznamnější závod ze série české Xterry. Metereologické podmínky působily značné komplikace po celé zemi a nevyhnuly se ani této oblasti. Read more

img_72231Xterra Hostivař je ojedinělá svou náročností, co se týče cyklistiky zatraktivněné dřevěným můstkem – velbloudem, kouzelným prostředím, kde člověk zapomene, že je v Praze, vždy hojnou účastí, velmi živým centrem závodu a organizačně vysokou úrovní. Read more