Bezprašné Prachatice

Druhý závod českého poháru Xterra se konal v sobotu 19. června na Šumavě, v centru města Prachatice. Jako čtyřčlenná výprava našeho oddílu (Ivana, Kateřina, Pavel Jindra i Suchý) jsme se vypravili za slunečnýho rána směr jih. Bohužel bylo to slunce jediné, toho dne poslední.

Přijíždíme v neobvyklém předstihu – dvě a půl hodiny před startem – za nepřetržitého deště, mlhy a teploty 7,5 °C !!! S notnou dávkou deprese kráčíme k prezentaci, necháme se popsat číslama, ukládáme běžeckou obuv v igelitce do depa na náměstí a stále otrávení odjíždíme na místo startu deset kilometrů od Prachatic k rybníku Kříšťanovickému.

Vzhledem k teplotě vzduchu oblékám svůj neoprén již hodinu a půl před startem a spolu se sestrou obcházíme soupeřky, které nám s radostí sdělují veškeré nástrahy trati. A jsou to takové nástrahy, jako: stojky vzhůru a sjezdy potokem, klouzavé kořeny, bahenní louže… Pozoruji, jak moje sestra se stává bělejší než bílou a tentokrát je to ona, kdo propadá panice. Nepomáhá ji ani můj názor, že nic horšího než trať v Altenberku bejt nemůže.

Takže – při zesíleným dešti, mlhou nad jezerem a setrvalých sedmiapůl stupních chystáme své stroje do depa. Inu přišel i hlad a po naordinované dávce směsi z kyblíku půl hodiny před startem snažím se hrnout ještě polovinu výživné tyčky, tu zasypu čtyřmi kusy BCAA a jdeme s Kateřinou žebrat o zkrácení plavání. Pořadatelé nám vycházejí vstříc a jak se schyluje ke startu, odcházíme k autu, ladíme poslední detaily a náhle slyšíme výstřel následovaný bujarým šploucháním v jezeru. Ach. Dochází nám, čeho jsme se dopustily a dlouhou rovinku včetně oblíkání rukávů, čepice a brejlí dáváme za minutu a půl, což je naše ztráta. Tak rychle jsem do vody ještě nikdy nevlítla! Plavání měří 600 m, oproti plánovaným 900.

Sestra úmyslně neplave rychle, má soucit a nechce, abych ztratila motivaci. Je hodná. Přesto lezu z vody absolutně poslední a zběsilým tempem vyrážím nejetelným nástrahám vstříc, jsou rozprostřeny do 39 kilometrů! I netrvalo dlouho a míjím Kateřinu hlásajíc mi zprávu o zapomenutém jídle a sbírajíc náhodně popadané gely po rychlejších cyklistech. Má to štěstí, že je terén kodrcavý. Moc jsem se nesžila se svým novým řetězem, proto musím prudká stoupání vyjet na těžký převod nebo rovnou z kola seskočit. První variantu zvládám líp a jsem tím mile překvapená, znamená totiž, že mám sílu! Po dvanáctém kilometru v dlouhém panelovém stoupání předjíždím dvě důležitý soupeřky a zbejvá ještě jedna. Vytrvám tedy ve svým zběsilým tempu a do vedení se mi daří dostat až 8 km před cílem cyklistický části, ve sjezdu z rozhledny Libín.

Běžecký okruh vede z náměstí na Dubový vrch, tudíž přímo nahoru a přímo dolu, běží se dvakrát a celkem měří 9 km. Vybíhám s šestiminutovým náskokem před druhou, běží se mi moc dobře, ani necejtim, že bych se přepínala, tak se mi to líbí!

Do cíle vbíhám za hlasitého potlesku jako první, diváci mají očividně radost, ani já svoji radost neskrývám a náskok jsem zvýšila na necelých deset minut! Pavel Jindra také zvítězil, taktéž Pavel Suchý ve své kategorii. Čekám ještě na Kateřinu, která dobíhá na čtvrté pozici, ano, znám moc dobře stav, kdy jsem odevzdaná svým špatným pocitům a již před startem jsem rozhodnutá „nezávodit“. Budiž jí odpuštěno, bojovat budeme v Děčíně desátého července, na MČR!

Pozn.: směs z kyblíku – jedná se o speciální směs namíchanou mně na míru od firmy ATP-nutrition, kterou musím užívat v den závodu první dávku ihned po probuzení a druhou právě půl hodiny před startem, k tomu od též firmy známé tablety BCAA před výkonem i po něm. K tomu jsem přizpůsobila stravování a výrazně se mi ulevilo, neboť ještě nedávno jsem své stravování mohla srovnat s většinou americké populace, dnes konzumuji s chutí a mám nevídaně mnoho energie. Stále však mám co zlepšovat!